Jóga nezačíná na podložce a nekončí v tichu meditace. Začíná tam, kde si poprvé všimnete, že nejste totéž co vaše myšlenky.
V tradičních textech, zejména v Jógasútrách, je mysl popsána jako něco, co má tendenci se neustále pohybovat – citta vṛtti. A není to chyba je to její přirozenost.
Problém nevzniká z pohybu samotného, ale z nevědomého ztotožnění se. Jakmile věříte každé myšlence, stáváte se jejím obsahem.
A tehdy začíná utrpení.
Tělo v józe není nástrojem k výkonu.
Je to pole poznání.
Každé napětí, které v něm najdete, má svůj původ v mysli – ne nutně v aktuální myšlence, ale v hlubším vzorci. V sanskrtu se tomu říká saṁskāra – otisk zkušenosti. Tyto otisky se neprojevují jen psychicky, ale i fyzicky. Proto někdy nestačí „pochopit“ věci hlavou.
Tělo si pamatuje jinak než intelekt.
Dech je most. Je jedinou funkcí, která je současně automatická i vědomě ovlivnitelná. Když měníte dech, měníte stav nervového systému.
A tím i kvalitu mysli.
To je důvod, proč pránájáma není doplněk praxe, ale její jádro.
Jóga vás nevede k tomu, abyste se stali „lepší verzí sebe“. To je moderní interpretace, která zůstává na úrovni ega. Tradiční směr je opačný: rozpoznat, co nejste.
Postupně odkládat vrstvy identifikace – s tělem, emocemi, rolemi, příběhy.
To, co zůstane, není nic nového. Je to to, co tam bylo vždy, ale bylo to překryté.
Ticho, které v praxi někdy zažijete, není samotným cílem. Je to vedlejší efekt toho, že mysl na chvíli přestala zasahovat. A v tom prostoru se objeví něco podstatnějšího než klid – jasnost.
A právě jasnost je v józe cennější než klid.
Klid může být útěk.
Jasnost nikdy.
Jóga tedy není o tom, jak se cítíte během praxe.
Je o tom, jak pravdivě vidíte, když z praxe odejdete.
Líbil se Vám článek? Dejte mi vědět.
Srdíčkem či komentářem, budu moc ráda. :)
Eliška
Komentáře (0)
Zatím zde nejsou žádné komentáře. Pro přidání komentáře musíte být přihlášeni.