Vítám Vás u nového cyklu článků - Ze života jogínky
Budu zde sdílet... sebe... myšlenky, mou cestu jógy, praxi, postřehy. Víte, já miluji psaní a mrzí mě, že ve světě, který je zrychlený a toužící po levném dopaminu, tato činnost uvadá.
Znovu se tedy k psaní vracím a věřím, že koho má oslovit, ten si jí najde.
Přeji Vám příjemné čteni.
Dnes začínám s tématem:
Co mě praxe jógy-ásán v životě naučila?
V první řadě přijímat a pozorovat své tělo. Tělo jsem velmi často brala jako něco, co mě až někdy trochu zastavuje. Co se musí pořád upravovat atd.
Až jóga mě naučila své tělo přijímat a vnímat jinak. Vnímat ho jako domov pro mou duši o který se mám s láskou starat protože to, že ho mám a že funguje, není samozřejmé.
Postupem času jsem přestávala naslouchat módním výstřelkům světa a výživovým i cvičebním trendů a naslouchala jsem, co potřebuji já. Nesu si s sebou životem pár zranění na které si musím dávat pozor a které žádají vědomou péči a respekt.
Praxe mě učí, že mé tělo tu není proto, abych se dostala do pozice, ale že pozice-ásánu je tu proto, abych se dostala do svého tělo.
A tak ho přijím se vším co má a co umí i s tím, co nemá a co neumí. A ano, taky se na něj někdy zlobím... ale víte co? Je to v pořádku. Je to proces, cesta.
K sobě. Cesta, která mě učinila mnohem laskavější k sobě samé.
Tělo je moudré, ono ví.
Promlouvá a ukazuje směr.
Když zpomalím, když si sebe skutečně uvědomím, když mysl na chvíli dám stranou a když naslouchám nitru.
A není to hned, chce to chvilku času i praxe - zastavení se.
Před praxí - vědomý nádech "Já jsem" a vědomý výdech "Teď a tady".
Naslouchám pocitům, emocím, impulzům, bolesti, brnění, energii, klidu i neklidu.
O fyzicky i v duši objímám samu sebe.
Praktikuji s jemností, na začátku každé praxe si uvědomím, jak se cítím a co právě nyní potřebuju. Skrze ásány vedu své tělo do klidu, do pránájámy, do pratjáhády a nakonec i do samotné meditace.
Někdy jdu do síly a dynamiky a někdy se nechám vést jinem a jemností. Upřímně? V sami vždy víte nejlépe, jakou praxi potřebujete.
A stejně jako tělo, i mysl je podstatná. Meditace je pro me klíčová.
Ahinsa a Satja jsou mými spojenci a průvodci v osobních praxích, ve studiu.
A také Astéja - nakradení... nechci se totiž okrádat o čas vědomé praxe tím, že se budu s někým porovnávat, že budu chtít být někýmjiným a že budu chtít někomu dokazovat, že jsem víc a líp...
Proč?
A nechci se ani okrádat o aktivní čas v životě, který mám.
O možnost volného pohybu do pokročilého věku.
Jednou, v začátcích mé cesty jógy, mě tělo zastavilo.
Já sama jsem k tomu přispěla... nevědomostí, necitlivostí, nepochopením.
A dnes tomu rozumím a zpětně za to děkuji.
Praktikovala jsem egem, nikoliv srdcem. Chtěla jsem být dokonalá, perfektní lektorka jógy... A tak jsem sama sobě tímto jednáním podrazila nohy.
A dneska? Dneska praktikuji s ohromnou pokorou a vděkem za každý pohyb, který mé tělo zvládne.
A toto vnímání a nastavení nyní předávám i Vám.
Na lekcích veřejných ale také v těch, které jsou a budou součástí členské sekce na mém webu.
Již nyní si můžete prožít první praxi s názvem - od ásány k meditaci a poslechnout si novou přednášku o tom, co je Sankalpa a proč je pro praxi jógy - pro vědomou cestu jógou ale i životem, tolik důležitá.
Přeji Vám praxi prostoupenou jemností a pravdou.
S láskou
Eliška
Komentáře (0)
Zatím zde nejsou žádné komentáře. Pro přidání komentáře musíte být přihlášeni.